Břetislav Štorm

• 1907 Narodil se 21. června Řevničově u Rakovníka
• Studoval reálku v Rakovníku a v Praze, absolvoval architekturu na Českém vysokém učení technickém, jako žák profesora Antonína Engela
• Od roku 1926, tedy od studentských let, se věnoval publicistice ve Stěžni, Rozmachu, Akordu, Národní obnově, Vyšehradu a v Řádu
• Po vojenské službě pracuje jako technický úředník na Slovensku, kde spolu­pracoval na několika projektech veřejných staveb
• 1935 oženil se se Slávkou Mohalovou
• 1935 – 1941 rediguje Erbovní knížky a Liturgickou ročenku
• 1937 narození syna Vojtěcha
• 1937 vstupuje jako herold do právě obnoveného řádu sv. Lazara Jeruzalém­ského
• 1938 realizoval svou největší stavbu – rozšíření kostela Krista Krále v Brezanech u Prievidzi na Slovensku. Působil pak na Mělníce a v Praze na ministerstvu veřejných prací
• 1939 – 1944 vychází jeho významnější práce: Kniha kreseb, Úvod do heraldiky, eseje Architektura a pokrok, Liturgické umění, povídkové knížky Soví hrad, Po­hádka o dobrém rytíři a Dobrý drak
• 1940 Všenory: Rodinný dům v ulici U potoka č. 197 projektoval už v prvních dnech války. Náklady činily 261 tis. Kčs, navržené terénní úpravy do tří etáží a výsadbu ovocných stromů provedl jeho otec Václav Storm sám
• 1943 totálně nasazen do ČKD v Libni, nejprve jako pomocný dělník, později jako „plánovatel“
• Soustavně se věnoval grafickým úpravám knih, celkem přes 300 titulů do kterých často kreslil i viněty. Protože možnosti architektonických realizací byly v té době minimální, navrhoval také předměty užitého umění a šperky heraldických tvarů, z nichž většina byla pro potřeby katolické liturgie, ale také profánní pro Topičův salon. Po celou dobu se věnoval grafice a heral­dické kresbě
• V prospektu Topičova nakladatelství z r. 1941 píše:

„Mým starým a jediným učitelem je heraldika. Z ní jsem se naučil poznávat ne­dostižnou krásu žaludu, lipového listu, lilie nebo růže. Z ní, jsem se naučil vidět plnost a sílu tvaru a plastiky. A konečně jsem se z ní také naučil, že pravá oz­doba má svůj živý předobraz ve světě stvořeném.“

• 1945 nastupuje na Ministerstvo techniky a na podzim se podruhé žení s Mar­tou Podzemskou, účetní Pražské městské spořitelny, jejíž rodiče měli napro­ti za potokem restauraci. Nakreslil také značku restaurace „Stará rychta ve Všenorech“. Stará paní Podzemská dobře vařila a ještě v důchodu na Břeti­slava pamatovala s večeří, když se vracel pozdě ze služebních cest.
• 1945 Všenorský erbovník: Všenory byly místem, kam za ním rádi přijížděli osobní přátelé. Obřadnost či slavnostnost, kterou měl rád, připomíná ji jím založený soukromý Řád věrného přátelství, jehož insignii – stříbrný křížek pod pětilistou růží na černé stužce si nositelé připínali při společných setkáních.
• Na Všenory myslel často za války v nemocnici, svědčí o tom kresby v malých náčrtnících, které se vešly do dlaně: návrh na pečeť obce se znakem lipového listu, nebo přístavbu osmiboké kaple pro důstojné umístění mokropeské archy v kostele. Památce své matky věnoval návrh na hřbitovní kapli, vznosnou stav­bu s velkým kružbovým oknem v segmentu, která měla stát na konci hlavní cesty.
• 1946 povídky Stará kapitula a Dobrý rytíř
• 1947 jmenován místopředsedou Národní kulturní komise a přednostou, ta byla zřízena pro správu národního kulturního majetku, většinou význam­ných hradů a zámků. Vznik této instituce má pro naši památkovou péči zá­sadní význam. Z té doby je možné jmenovat autorské rekonstrukce a úpra­vy hradů Švihova, Kosti, Buchlova, jízdárny v Hluboké nad Vltavou a zvláště jeho milovaného hradu Karlštejna, kde navrhoval vnitřní instalaci do té doby pustých místností.
• 1954 provedl podrobný soupis památek, či spíše popis výrazných staveb spolu s excerpcí písemných dokladů vývoje Všenor. Současně vypracoval zaměření zbytků příkopu všenorského hrádku či tvrze, na terénním hřbetu, pod kaplí sv. Jana Křtitele
• 1957 vychází novela Poutník, k autorovým padesátinám.
• 1957 podílel se na oslavě šesti století od založení karlštejnské kapituly a pro její kanovníky navrhl insignie, které dosud používají. Navrhoval také nové úpravy zámeckých parterů zahrad v Jaroměřicích nad Rokytnou, Veltrusech, Náchodě, Rájci nad Svitavou a Mnichově Hradišti.
• 1965 poprvé vychází Základy péče o stavební památky (druhé vydání 2007)

„Celý život jsem pracoval, pracoval bez ustání. A dívám-li se nazpět, vidím, že v té práci bylo mnoho nahodilého, nesoustavného, že veliké dílo, které je hodno muže, je dosud nehotovo a to nikoli pro nepřízeň času, ale pro mou vlastní roz­ptýlenost mnohostrannost pracovních oborů. Chtěl jsem umět všechno. Všech­no však umět nelze“ … „Nadaný člověk smí jen rozdávat. Až do úpadu, až do smrti. Jen tupec shromažďuje vědomosti nebo majetek. Stejně to pak k ničemu není.“

• 1959 několikrát hospitalizován pro podezření na rakovinu.
• 1960 11. února dopoledne v necelých 53 letech ve Vojenské nemocnici v Pra­ze umírá.