Expozice Karel a Adolf Liebscherové – Umělecké pohlednice v kontextu doby

Abychom lépe porozuměli „pohlednicové“ tvorbě bratří Liebscherů, je potřebné ji zasadit do dobového kontextu, porovnat ji s obdobnou tvorbou jejich současníků a zamyslet se nad dobovými souvislostmi, včetně tehdejší společenské poptávky.

a) Umělecké pohlednice místopisné (krajinářské náměty)

Vedle „reálných“ místopisných pohlednic se začaly cca od roku 1900 vydávat i místopisné pohlednice umělecké, které reprodukovaly obrazy zachycující konkrétní místa v Praze i jinde v Čechách a na Moravě. Většinou šlo o místa důležitá nebo zajímavá ve vztahu k historickým událostem, které se k nim váží. Jejich účelem byla, podobně jako je tomu u pohlednic historických, zejména podpora národního sebevědomí.

Průkopníkem v této oblasti byl Karel Liebscher se svými „Pohledy z Čech“, které vydal nakladatel Jan Otta. Na pohlednicích byly pak publikovány „místopisné“ obrazy mnoha dalších autorů – jmenujme namátkou P. Körbera, L. Marolda, Fr. Engelmüllera, J. Šetelíka, V. Jansu, J. Weniga, J. Minaříka, J. Spáčila, J. Kauckého a J. Panušku. Z vydavatelů, kteří se zaměřili na produkci těchto pohlednic, jmenujme A. Wiesnera, nakladatelství Minerva, Ústřední matici školskou a zejména nakladatele B. Kočího v Praze s jeho rozsáhlou edicí „Umělecké snahy“.

b) Umělecké pohlednice historické

Období zlatého věku pohlednic spadá do vrcholné éry národní emancipace Čechů a Moravanů. Ve šlépějích národního obrození česká historiografie a propaganda i v tomto období používala osvědčené prostředky, k nimž vždy náležely odkazy na české dějiny. Ať už to byly slavné události (vítězné bitvy) a významné osobnosti (sv. Václav, Karel IV.) nebo události či osobnosti připomínající ponížení a ústrky, které museli Češi na své historické pouti vytrpět a překonat (Jan Hus, Bílá Hora). V tomto duchu tvořili i čeští malíři, kteří ilustrovali historické publikace a učebnice. Zejména z těchto zdrojů byly převzaty náměty pro historické umělecké pohlednice.

Na uměleckých pohlednicích historických jsou vedle obrazů Adolfa Liebschera reprodukována díla např. Václava Brožíka, Věnceslava Černého, Antonína Brunnera a Jaroslava Mathausera. Na vydávání historických pohlednic se specializovaly zejména firmy Václav Krátkoruký v Královských Vinohradech (logo s iniciály VKKV) a F. J. Jedlička v Praze (logo se stylizovaným stromkem v kroužku), které podle číslování vydaly několik set historických pohlednic. Je zajímavé, že pro vydavatele byl důležitější námět, než jeho autor, protože ten na některých pohlednicích není vůbec uveden.

Starší z nás si možná vzpomenou, že naše prarodiče narození koncem 19. století mívali v ložnici nad postelí nějaký náboženský obraz (obvykle v oválném rámu). Většinou to byla pana Marie s Ježíškem nebo celá svatá rodina. Šlo vesměs o barevné tisky vyráběné v masovém množství. Později, zejména v ateistických  rodinách, jsme mohli na stejném místě spatřit svatební fotografii, často kýčovitě kolorovanou.

Pohlednice jsou dokladem tehdejšího vkusu, kterému museli malíři přizpůsobit svou tvorbu, pokud se chtěli dostat do povědomí nejširších vrstev. Jistě, že to souviselo i s jejich ekonomickou emancipací. Na tuto společenskou objednávku reagovali mnozí tehdejší malíři a vytvářeli předlohy pro žánrové pohlednice, zejména pro přání k různým příležitostem (vánoční, velikonoční, ke jmeninám atd.), náboženské motivy a romantické scény. Z dnešního pohledu je často hodnotíme jako pokleslý kýč, nicméně ve své době byly velice žádané. Protože byly vesměs vyráběny levnějšími tiskovými technikami, a to ve velkých nákladech, byly obecně dostupné a masově užívané. Tyto pohlednice jsou dokladem relativně stabilizovaných společenských podmínek v období těsně před Velkou válkou. Jejich používání v omezené míře přežívalo ještě v průběhu války a v několika poválečných letech.

Na tzv. žánrových pohlednicích byla reprodukována četná díla dobových umělců, kteří často část svého díla zaměřili přímo na tuto produkci. V našem přehledu, který vychází z četnosti těchto pohlednic mezi sběrateli, jsou jinak celkem nahodile zastoupeni jak někteří známější malíři, tak řada tvůrců, jejichž jména již takřka upadli v zapomnění. Proto jejich příkladmý výčet uvádíme v abecedním pořádku: H. Böttinger, J. Čermák, V. Černý, J. Dědina, Fr. Dvořák, F. Klimeš, B. Knüpfer, S. Koutný, E. Kubíček, E. K. Liška, J. Mandl, L. Marold, J. Mathauser, A. Mucha, K. Reling, J. Rytíř ze Skramlíku, J. Sojka, J. Wachsmann, J. Wenig, A. Wierer, F. Ženíšek.

Pokud jde o vydavatele žánrových pohlednic, byly opět doménou firem Václav Krátkoruký v Královských Vinohradech a F. J. Jedlička v Praze. Z dalších vydavatelů jmenujme ještě J. Plichtu a Unii v Praze a Salon Intime.

Karel Liebscher

Pohledy z Čech

Soubor „Pohledy z Čech“ Karla Liebschera tvoří 24 pohlednic, které nesou reprodukce obrazů hradů, zámků, měst a dalších významných míst spojených s českou historií. Tento soubor je do jisté míry protipólem cyklu „České elegie“, který ve stejné době tvořil jeho bratr Adolf a který zobrazuje i četné tragické momenty české historie. Na rozdíl od něj zvolil K. Liebscher pozitivní přístup, když významná česká místa ztvárňuje v jejich důstojné harmonii.

Pohlednice, které jsou číslovány 1 až 24, nechal vytisknout nakladatel J. Otto v tiskárně Unie v Praze ve dvou nákladech. První náklad, vydaný patrně v roce 1900, byl vytištěn v úpravě na rubu s tzv. dlouhou adresou. V rámečku, který je zdoben lipovou snítkou, malířskou paletou a stuhou, je nápis „Pohledy z Čech od Karla Liebschera“. Popis zobrazeného objektu je na lícní straně. Druhý náklad byl vydán kolem roku 1905. Veškeré popisy jsou na rubu s tím, že v oválku nad střední dělicí čárou, která odděluje místo pro zprávu od tzv. krátké adresy, je nápis „Dopisnice českých umělců“.

Jiných pohlednic s reprodukcemi obrazů Karla Liebschera je poskrovnu. Nakladatelství J. Otty vydalo reklamní pohlednici nabízející prodej rámované kopie obrazu K. Liebschera „Panoráma Prahy“, K. Bellmann vydal reprodukci Mostaru dokládající malířovi cesty na Balkán.

Adolf Liebscher

a) Umělecké pohlednice historické

Malba historických obrazů je jednou ze stěžejních součástí díla Adolfa Liebschera. Malíře nejvíce proslavila tři rozměrná plátna, a to „Husité před Kutnou Horou v den sv. Tří králů L. P. 1422“ (v Gelarii F. Jeneweina v Kutné Hoře), „Boj studentů se Švédy na Karlově mostě v roce 1648“ (v Petřínském bludišti v Praze; spoluautory jsou bratr Karel a V. Bartoněk) a „Bitva na hoře Vítkově 14. července L. P. 1420“ (na radnici Prahy 3). Liebscher však vytvořil desítky historických obrazů a kreseb, jejichž reprodukce zdobí dobové učebnice a obrázkové magazíny. A není to jen doba husitská, která jej inspirovala nejvíc, ale jsou to opravdu celé české dějiny od doby Starých pověstí po jeho současnost. Proto byl ve své době často nazýván Malířem českých dějin, což najdeme i na pomníku jeho hrobu na Vyšehradském hřbitově. V českých dějinách pramení i častá Liebscherova symbolika, ať už jde o zobrazení minulosti (Dvě doby umění v Čechách) nebo soudobých událostí (návrh plakátu k Jubilejní výstavě 1891).

Určitý průřez českými dějinami představuje cyklu České elegie (viz samostatný panel).

České elegie

Cyklus České elegie byl poprvé vystaven v roce 1903. Patrně ve snaze vyhovět soudobé zálibě v ponurých námětech a vypjatých duševních stavech, charakteristické pro symbolismus, představil v 21 temperových obrazech převážně tragické momenty české historie, počínaje výjevy z české mytologie, přes dobu husitskou, třicetiletou válku, až po alegorické obrazy neutěšené současnosti českého národa. Klíčovým obrazem cyklu je Patria Dolorosa (Vlast trpící), která se dnes nachází ve sbírkách národního muzea v Praze. Sugestivní portrét Vlasti s trnovou korunou, rudým pláštěm sepjatým sponou se znaky Českého království a zlatou svatozáří ve tvaru Čech v sobě spojuje inspiraci českým gotickým malířstvím se současným výtvarným cítěním a představuje jedno z nejzajímavějších děl Adolfa Liebschera. Celkově je cyklus po výrazové stránce poněkud nevyrovnaný. Obsahuje jak působivé kompozice plné fantaskních motivů (Vidění u Mostecké věže), graficky stylizované výjevy blížící se svým charakterem secesní tvorbě (Libušin sen) i konvenční figurální scény vycházející z autorových historických kreseb a ilustrací (Poslední útulek českého jazyka).

České elegie vydal na pohlednicích F. J. Jedlička kolem roku 1906. Na rubu jsou stručné popisky jednotlivých událostí či scén. Cyklus byl vydán také na kartonových lístcích většího formátu svázaných do složky v pevných deskách.

b) Náboženské motivy

Také obrazy s náboženskou tematikou tvoří důležitou součást díla Adolfa Liebschera. Jeho biblické scény, zejména pastorální, se vyznačují osobitou poetikou. V tomto směru patrně nejznámějším je triptych Valašská madona poprvé vystavený roku 1895 na Národopisné výstavě českoslovanské. Střední výjev Klanění pastýřů je doprovázen bočními scénami Cesta do Betléma a Zvěstování pastýřům. Na základě svých předešlých folkloristických studií zasadil Liebscher biblické události do valašských reálií – nejen postavy pastýřů, ale i P. Marii zobrazil ve valašském kroji a lidové motivy se objevují i na architektonických prvcích. I přes tyto realistické detaily však výjevu vládne intimní, poetická atmosféra, navozující představu lidové písně.

Originál obrazu se dnes nachází v kostele sv. Martina ve Frenštátu pod Radhoštěm, jeho věrná kopie v kapli sv. Cyrila a Metoděje na Radhošti. Valašská madona jako určitá ikona regionu je dodnes reprodukována na pohlednicích. Prostřednictvím pohlednic byly nakladatelstvím J. Otty nabízeny i velmi zdařilé kopie ve zdobných dobových rámech.

Liebscher se též věnoval výzdobě sakrálních staveb, které zdobil svými freskami (např. kostel. Nanebevzetí P. Marie ve Zlonicích, kostel sv. Jakuba v Ratenicích u Kolína, kaple sv. Kříže v Zemské porodnici v Praze).

Určitým protipólem těchto rozsáhlých kompozic a do jisté míry jejich vedlejším produktem jsou drobnější skici či obrazy s náboženskými motivy, často namalované na zakázku. I dnes se vyskytují po domácnostech, zatímco jen nepatrný zlomek z nich je ve veřejných sbírkách. Zejména betlémské a velikonoční motivy se staly předlohou mnoha blahopřejných pohlednic, které byly ve své době velice žádané.

c) Vánoční, novoroční a velikonoční přání

Co může být vhodnějšího pro přání veselých vánoc než zobrazení betlémského příběhu od zvěstování a zobrazení sv. rodiny až po klanění tří králů. A právě v tom byl Adolf Liebscher mistr. Toho si byli vědomi zejména vydavatelé F. J. Jedlička a Václav Krátkoruký, kteří vydávali desítky těchto pohlednic, často v šestikusových sériích, které se vám nyní pokusíme představit.

Také novoroční a velikonočních přání byla vydávána po určitých sériích. Náměty novoročních přání jsou ale poněkud „světštější“, setkáváme se na nich například s přípitky nebo s loučení se starým rokem v podobě staříka. Velikonoce nám připomínají pastýři s ovcemi nebo koledníci, často v pozadí s kapličkou či ukřižovaným Kristem.

d) Romantické scény

Na počátku 20. století, kdy lidé ani nepomysleli nebo nechtěli pomyslet na možnost války, se často prostřednictvím pohlednic obšťastňovali různými intimními sděleními, které jim zprostředkovaly „zamilované“ nebo jiné romantické pohlednice, tak jako dnešní generace používá k obdobným účelům SMS, e-mail či sociální sítě. K oblíbeným žánrovým obrázkům patřily zejména série pohlednic s námětem „Římská láska“, které opět vydával Václav Krátkoruký. Dalším oblíbeným námětem byla různá venkovská dostaveníčka a jiné milostné scény. Velmi oblíbené byly obrázky inspirované Smetanovou Prodanou nevěstou „Věrné milování“ a „Rozmysli si Mařenko“.

Adolf Libscher namaloval řadu obrazů i s jinými žánrovými náměty jak krajinnými, tak figurálními. Často se inspiroval svými výlety a letními pobyty po Čechách a na Moravě, z čehož vyplynul jeho zájem o folklorní motivy. Nakladatelství F. Topiče v Praze vydalo Liebscherovy „Národní kroje slovanské“, která obsahují 27 kvalitních litografických reprodukcí většího rozměru; bohužel na pohlednicích vydány nebyly. Jeho žánrová tvorba byla ovlivněna též studijními cestami do Itálie rekreačními pobyty u jaderského moře.

Pokud se někomu zastesklo po milované bytosti, mohl jí zaslat „upomínkovou“ pohlednici z dílny A. Liebschera, aby ji připomněl svůj cit. Proto se na těchto pohlednicích setkáváme s osamocenými dívkami (popř. i mládenci), které očekávají příchod svého milého nebo alespoň pohlednice od něj. Odtud je však už jen krok k pohlednicím vydávaným v průběhu války.

Válka začala a mnozí otcové, manželé, snoubenci a milenci byli povolání do armády a odešli na fronty Velké války. Doma zanechali své blízké, kteří jim prostřednictvím pohlednic mohli zasílat svá přání, aby zůstali živí a brzy se navrátili domů. Válka však byla neúprosná a tyto pohlednice brzy začaly nahrazovat oficiální „růžové feldpostky“ …….

Prameny:

Archiv a sbírka pohlednic Sdružení Liebscher

Literatura:

Masarykův slovník naučný, Československý kompas, Praha, 1931)

Beneš František, st.: Příručka pro sběratel pohlednic, Pofis, Praha, 2004

Kurka Ladislav, Sbíráme pohlednice, Klub sběratelů pohlednic, Praha, 2004

Markéta Dlábková, Adolf Liebscher – sláva a zapomnění, Sdružení Liebscher, Praha, 2007